Adsorpce plynů a par – statická metoda
Statická adsorpce plynů a par slouží k charakterizaci pevných porézních i neporézních látek pomocí sorpce čistých plynů za snížených (kryogenních) teplot a tlaků typicky do jedné atmosféry. U adsorpce dochází k nahromadění atomů či molekul na povrchu pevné látky oproti absorpci, kde dochází k hromadění v objemu (rozpouštění). Typickými výsledky měření statické adsorpce jsou adsorpční a desorpční izoterma (množství rovnovážně adsorbovaného plynu jako funkce tlaku) a vyhodnocený měrný povrch metodou BET (často z angličtiny převzatý název specifický povrch či plocha povrchu). Mezi další výsledky patří distribuce velikosti pórů s využitím mnoha různých distribučních modelů či objem pórů.
Principy měření a dávkování:
- volumetrický-objemový – historický způsob dávkování pomocí plynové birety, který se již nepoužívá,
- manometrický způsob – využívá se přepočtu ustálených tlaků a znalosti kalibrovaných objemů k výpočtu adsorbovaného či desorbovaného množství z rovnice ideálního plynu.
Kromě statické metody měření adsorpce plynů a par (čistých složek), existuje též dynamická metoda sorpce plynů a par, která je vhodná zejména pro směsi. Dynamická metoda využívá typicky tepelně-vodivostní detektor.
